návrh stavby v existujícím městském prostoru lze založit buď na principu kontrastu k okolí nebo na principu jeho doplnění. v tomto konkrétním případě musí návrh harmonicky doplnit výrazný genius loci centra, nikoliv jej narušit či změnit. jednoznačně je tedy ctěn princip doplnění “mozaiky” města založené na pečlivé analýze místa – jeho měřítek, proporcí, výšek, kompozic, materiálů. do stávající proluky se promítají parametry okolí, tvořící neviditelnou matrici, jejíž nalezení znamená nalezení harmonického doplnění městské kompozice. charakter místa zůstává zachován.

zároveň je návrh soudobou architekturou, novou vrstvou navazující na bohatou historii. protože kompozice hmot a členění fasády odkazuje k tradici, soudobé trendy se uplatňují především v subtilnějším detailu a materializaci.

návrh jako celek je kompaktní architekturou metropolitního stylu doplňující strukturu historického centra ostravy.

promítnutí okolních forem do prostoru proluky vedlo k rozčlenění prostoru na tři objemy. prvním objemem je dvoupodlažní obchodní parter – jeden z nejtypičtějších městských prvků. nároží parteru je oblé, podporuje plynulý pohyb kolem budovy. na tomto základním objemu se vznášejí dva objemy rezidenčního bydlení. lehkost komposice je umocněna tvarovou césurou ustoupení resp. předsazení horních objemů na parter. první z horních objemů sousedí s historizujícím domem ulice dlouhé a měřítkově, výškově a proporčně na něj navazuje. druhý tvoří nároží stavby – dominantou analogickou k prvku nárožní vížky sousední stavby - a zároveň navazuje obdobně na sousední dům v ulici zámecká. protože oba sousední domy mají rozdílné parametry, kompozice tří objemů umožňuje na ně navázat aniž by došlo k nežádoucímu kontrastu.

solidní metropolitní architektura v kompozici a materializaci.

použití klasických prvků a postupů:

dvoupodlažní parter

kulaté nároží

akcent věžovým převýšením

soklová římsa

řazení oken a parapetů do linií

použití lodgií a teras

klasický poměr prosklenných a plných ploch.

upamatovatelná sochařsky řešená komposice ze které se uvolňuje nárožní věž – soliter – jako symbol domu. věž napomáhá ke snadné orientaci v centru města, stavbu jasně definuje a podtrhuje její nárožní charakter.

dokonalé navázání na sousední stavby a promítnutí jejich vlivů. výšky, římsy, proporce, principy členění.

jasná - výrazná sémantika, čitelnost.

jednoduchost a řád vlastních objemů a rafinovanost formy.

komfort, prestiž a kvalita materiálů a řemesla.

návrh respektuje místo, které doplňuje. není postaven na kontrastu, ale na subtilnějších kvalitách – materializaci a řemesle. celkově stavba odkazuje ke stylu art deco s důrazem na materiály, jejich kombinaci a řemeslné zpracování tznm. jejich výrazně dekorativní charakter v jinak klasicky řešené stavbě. všechny tři kvádry mají stejné členění – liniové řazení oken, v některých podlažích více členěných.

robusní kamenný dvoupodlažní parter s velkými prosklennými otvory v přízemí a více členitým patrem.

vyvážená fasáda s tvarovou cézurou v návaznosti na sousední dům (oblouk).

materiál – mozaika ve stylu art deco.

vertikálněji členěný objem má bílou sádrovou omítku a představuje nejkřehčí z objemů. uplatňuje se v dálkových pohledech a navazuje na sousední dům v zámecké ulici arkýřovým přesazením, díky kterému se oživuje plochost této uliční fronty.

stavba je navržena jako polyfunkční dům s převažující funkcí rezidenčního bydlení vysokého standardu. tomu odpovídají parametry – vyšší konstrukční výšky (odpovídající též okolní zástavbě), velkoplošné bytové a obchodní jednotky, kvalitní materiálové, řemeslné řešení a detail.

1pp.

částečně komerční (možnost napojení na komerční plochy 1np.) a částečně technické podlaží

1np. a 2np.

komerční podlaží

3np.-7np.

rezidenční bydlení

konstrukce se předpokládá jako vyzdívaný železobetonový skelet.